Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
poradenská psychoterapie a supervize

Psychoterapie - Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA

Jak probíhá truchlení a proč každý člověk prochází ztrátou jinak

Ztráta blízkého člověka patří k nejtěžším zkušenostem, kterými můžete projít. Možná se právě teď snažíte pochopit, co se stalo, a zvykáte si na život, ve kterém vám někdo důležitý chybí. Některé dny pro vás mohou být velmi těžké, jindy dokážete fungovat lépe, než jste čekali. Možná se také ptáte, jestli truchlíte tak, jak byste měli.

Otázka "Je moje reakce normální?" se po ztrátě objevuje často. Můžete mít představu, že truchlení má určitý průběh, že přijdou konkrétní emoce a ty postupně odezní. Ve skutečnosti ale neexistuje žádný pevně daný postup. Každá ztráta se odehrává v jiném vztahu a za jiných okolností. Proto se liší i to, co prožíváte, jak své pocity vyjadřujete a co vám pomáhá.

Možná jste slyšeli o pěti fázích truchlení Elisabeth Kübler-Rossové, o popření, hněvu, smlouvání, depresi a přijetí. Tento známý model původně popisoval reakce lidí na vlastní závažné onemocnění a blížící se konec života. Později se začal používat také při vysvětlování truchlení po smrti blízkého člověka. Může nabídnout pojmenování některých emocí, které se v souvislosti se ztrátou objevují, není ale návodem, podle kterého byste měli postupovat. Nemusíte prožít všechny uvedené fáze ani v daném pořadí. Někdy můžete cítit vztek, jindy smutek nebo bezmoc. Může se objevit šok a pocit, že tomu, co se stalo, stále nedokážete uvěřit. Některé emoce přicházejí hned, jiné až s odstupem. A někdy se vám může dařit věnovat se běžným věcem, a později znovu pocítíte silnou bolest. Truchlení se často proměňuje a jeho intenzita kolísá. Chvíle klidu nebo radosti neznamenají, že na zemřelého zapomínáte nebo že vám na něm méně záleželo.

Podobu truchlení ovlivňuje řada okolností. Velkou roli má váš vztah k člověku, který zemřel. Ztráta partnera, rodiče, dítěte nebo blízkého přítele přináší pokaždé jinou zkušenost. Složitější může být také loučení s někým, s kým jste měli nevyřešené spory nebo nedokončený vztah. Důležité jsou i okolnosti úmrtí. Jinak můžete prožívat náhlou a nečekanou ztrátu a jinak odchod, na který jste se mohli delší dobu připravovat. Do vašeho prožívání se promítají také předchozí zkušenosti, životní situace a to, jaké povinnosti na vás po smrti blízkého člověka zůstaly.

Rozdíly se projevují i v tom, jak dáváte smutek najevo. Možná potřebujete o zemřelém mluvit, vracet se ke společným vzpomínkám a sdílet své pocity s druhými. Jindy vám může více vyhovovat ticho a samota. Někdo pláče často, jiný téměř vůbec. Ani jedna z těchto reakcí nevypovídá o tom, jak hluboký byl váš vztah. Někdy člověk zpočátku funguje spíše prakticky a naplno si uvědomí ztrátu až později. I to se může stát.

Truchlení neznamená, že musíte na zemřelého postupně zapomenout nebo se od něj vnitřně odpoutat. Vztah k němu může zůstávat součástí vašeho života, i když už spolu nemůžete být tak jako dřív. Fotografie, dopisy, oblíbené předměty nebo společná místa vám mohou pomáhat uchovávat vzpomínky. Někdy přinášejí útěchu, jindy mohou být příliš bolestivé. Můžete si sami určovat, kdy se k nim chcete vracet a co si potřebujete na čas odložit. Někomu pomáhá také vytvořit si nový rituál, například zapálit svíčku při výročí, navštěvovat oblíbené místo nebo si připomínat společné chvíle takovým způsobem, který je vám blízký.

Po smrti blízkého člověka se může změnit také vaše každodenní fungování. Možná máte méně energie, hůře se soustředíte nebo vás vyčerpávají i běžné povinnosti. Některé věci, které jste dříve zvládali samozřejmě, mohou najednou vyžadovat více úsilí. Zkuste na sebe v této době neklást stejné nároky jako dříve. Někdy potřebujete odpočinek, jindy vám naopak pomůže vrátit se k běžnému režimu nebo se věnovat něčemu, co vám přináší radost. Nemusíte mít výčitky, když se zasmějete, strávíte příjemný čas s přáteli nebo se na chvíli soustředíte na něco jiného než na ztrátu.

Truchlení nemá pevný časový limit a jeho cílem není přestat postrádat člověka, kterého jste měli rádi. Postupně se učíte žít v proměněné situaci, ve které pro něj už není místo v každodenní přítomnosti, ale může zůstat součástí vašich vzpomínek a životního příběhu. Nemusíte vědět, jak dlouho to potrvá, ani mít jasno v tom, jak bude váš život vypadat dál. Důležité je, abyste na sebe nespěchali a dovolili si prožívat ztrátu vlastním způsobem.

Zdroje:

Tento článek vychází z poznatků psychologie truchlení, psychoterapie a odborné literatury věnované procesu ztráty a hledání nové životní rovnováhy. Opírá se také o mé zkušenosti z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí obdobím smutku, ztráty nebo významné životní změny. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.

Vybrané odborné zdroje: Kübler-Ross, E. (2015). O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících. Portál.; Worden, J. W. (2009). Grief counseling and grief therapy: A handbook for the mental health practitioner. Springer Publishing.

Články

Dovolit si smutek i radost

Emoce nejsou překážkou, kterou musíme překonat. Článek o tom, proč je důležité dovolit si smutek i radost a přijmout vlastní prožívání.

Jak zvládnout čekání na výsledky?

Čekání na výsledky může být psychicky náročnější než samotné sdělení diagnózy. Často bývá plné nejistoty a obav z toho, co přijde.

Kontakt

Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
PORADENSKÁ PSYCHOTERAPIE A SUPERVIZE
Bělohorská 186/161, 169 00 Praha 6 - Břevnov
+420 799 549 300 | terapie@michaelahnikova.cz | IČ: 03687813