Dovolit si smutek i radost

Radost a smutek mohou působit jako dvě protichůdné zkušenosti. Jedna přináší lehkost, energii a pocit blízkosti k životu, druhá může přinášet bolest, zpomalení nebo potřebu zastavit se. Přesto jsou obě přirozenou součástí lidského prožívání.

Někdy máme pocit, že bychom měli usilovat především o radost a nepříjemné emoce co nejrychleji překonat. Můžeme mít tendenci smutek odsunout, zaměstnat se nebo si říkat, že už bychom měli být v pořádku. Jenže emoce nejsou překážkou, kterou musíme odstranit. Často nám něco důležitého sdělují.

Smutek není slabost

Smutek přichází často tehdy, když pro nás něco mělo význam. Může být reakcí na ztrátu člověka, vztahu, zdraví, životní jistoty nebo představy o budoucnosti. Není důkazem toho, že situaci nezvládáme. Naopak může být výrazem toho, že nám na něčem záleželo.

Každý člověk prožívá smutek jinak. Někdo pláče, jiný se stáhne do ticha. Někdo potřebuje o svých pocitech mluvit, jiný je zpracovává postupně a uvnitř. Neexistuje jeden správný způsob, jak emoce prožívat.

Proč potřebujeme všechny své emoce

Příjemné i nepříjemné emoce mají v našem životě svůj význam. Radost nám může přinášet energii, spojení s druhými lidmi a pocit smyslu. Smutek nás může zpomalit, upozornit na to, co je pro nás důležité, a dát nám prostor zpracovat zkušenosti, které jsou bolestivé.

Když se snažíme některé emoce za každou cenu potlačit, často tím nezmizí. Mohou se pouze přesunout jinam, například do napětí, únavy, podráždění nebo pocitu vnitřního vyčerpání.

Přijetí emocí neznamená, že se v nich musíme utopit. Znamená to dovolit si všimnout si toho, co se v nás děje, a zacházet se sebou v těch chvílích s větší laskavostí.

Radost po bolesti není zradou

Lidé, kteří prošli ztrátou nebo náročným obdobím, někdy zažívají rozporuplné pocity. Mohou mít pocit viny, když se zasmějí, prožijí hezký okamžik nebo se začnou znovu těšit na některé věci. Radost ale neznamená, že jsme zapomněli. Neznamená, že to, co se stalo, pro nás nebylo důležité. Bolest a radost mohou existovat vedle sebe. Člověk může současně někoho postrádat a zároveň zažívat chvíle klidu. Může cítit smutek a přesto se znovu učit žít. Tyto protiklady se nevylučují.

Učit se být se svými emocemi

Přijmout své emoce někdy znamená jen na chvíli zpomalit a všimnout si, co se v nás odehrává.

Můžeme si zkusit položit otázky:

"Co teď vlastně prožívám?"

"Potřebuji tuto emoci spíše vyjádřit, nebo si jen dovolit ji chvíli vnímat?"

"Co bych v této chvíli potřeboval(a), abych k sobě mohl(a) být laskavější?"

Nemusíme mít vždy odpovědi. Už samotná ochota zastavit se a naslouchat sobě může být důležitým krokem.

Emoce přicházejí a odcházejí

Pocity nejsou neměnné. Mohou přijít velmi silně a potom postupně slábnout. Mohou se vracet ve vlnách, zejména v obdobích, která jsou pro nás významná.

To, že se dnes cítíme jinak než včera, neznamená, že naše předchozí prožívání nebylo skutečné. Emoce se v čase proměňují stejně jako my sami.

Dovolit si smutek i radost znamená přijmout celou šíři vlastní zkušenosti. Nejde o to vybrat si jednu emoci a druhou odmítnout. Jde o vytvoření prostoru pro všechno, co k našemu životu patří.