Jak žít se strachem z návratu rakoviny
Možná jste dokončili onkologickou léčbu, výsledky kontrol jsou příznivé a okolí vám přeje, abyste si konečně oddechli. Přesto se nedokážete zbavit obav, že se nemoc vrátí. Stačí nová bolest, nezvyklý pocit v těle nebo blížící se kontrolní vyšetření a myšlenky se znovu stočí k rakovině. I když se snažíte žít jako dřív, nejistota vás může provázet dál.
V psychoonkologii se tomuto prožívání říká strach z návratu nemoci (Fear of Cancer Recurrence). Patří k častým psychickým obtížím, se kterými se lidé po onkologické léčbě potýkají. Nejde přitom jen o občasnou obavu, že se nemoc může vrátit. U některých lidí se strach objevuje jen v určitých situacích, u jiných se stává tématem, ke kterému se myšlenky opakovaně vracejí.
Jedním z nejčastějších spouštěčů jsou kontrolní vyšetření. Už několik dní před návštěvou lékaře můžete být napjatí, hůře spát nebo se obtížně soustředit. Nejistota často zesílí také během čekání na výsledky. Podobně může působit každá nová bolest, únava nebo změna, které si na svém těle všimnete. I běžný zdravotní problém pak může vyvolat otázku, zda nejde o příznak návratu nemoci.
Někdy se obavy objeví i bez konkrétního podnětu. Můžete se cítit dobře, věnovat se běžným činnostem a najednou vás napadne, co by se stalo, kdyby se rakovina vrátila. Jindy vás znejistí příběh někoho, kdo onemocněl znovu, nebo zpráva o zdravotních potížích člověka ve vašem okolí.
Strach z návratu nemoci může zasahovat do mnoha oblastí každodenního života. Možná se často pozorujete a kontrolujete, zda se na těle neobjevilo něco neobvyklého. Při každé změně hledáte na internetu možné příčiny a snažíte se ujistit, že nejde o nic vážného. Ujištění od lékaře nebo blízkých vám může na chvíli ulevit, ale pochybnosti se brzy vrátí.
Jinou reakcí může být snaha na nemoc vůbec nemyslet. Vyhýbáte se rozhovorům o zdraví, odkládáte kontroly nebo nechcete plánovat příliš dopředu, abyste nemuseli myslet na budoucnost. Obě reakce jsou pochopitelné. Pokud se ale opakují, mohou vám postupně zabírat stále více času a omezovat vás v běžném životě.
Míra obav nemusí přímo odpovídat závažnosti původního onemocnění ani tomu, jak náročná byla léčba. Dva lidé se stejnou diagnózou mohou mít zcela odlišnou zkušenost. Záleží mimo jiné na osobní historii, předchozích zkušenostech s nemocí, způsobu zvládání nejistoty i na tom, jakou podporu máte kolem sebe.
Možná vás proto překvapuje, že někdo jiný po léčbě působí klidněji, zatímco vy se stále bojíte. Srovnávání ale většinou nepomáhá. Každý má jinou hranici toho, kolik nejistoty dokáže unést. Nemusíte své prožívání obhajovat ani se nutit do většího klidu jen proto, že ho od vás okolí očekává. Cílem ani není přesvědčit se, že se nemoc určitě nevrátí. Takovou jistotu vám nemůže dát nikdo. Můžete se ale postupně učit rozlišovat mezi tím, co skutečně víte, a tím, čeho se obáváte. Když se objeví znepokojivá myšlenka, zkuste si všimnout, zda vychází z konkrétního příznaku, nebo zda vás vedou spíše představy o tom, co by se mohlo stát.
Pomáhá také vědět, na koho se obrátit, když vás znepokojí změna zdravotního stavu. S lékařem můžete probrat, které příznaky je vhodné sledovat, kdy se ozvat a co můžete očekávat od pravidelných kontrol. Jasnější představa o dalším postupu někdy zmírní nejistotu, která vzniká, když nevíte, co dělat.
Důležité je také všímat si, kolik prostoru strach ve vašem životě zabírá. Pokud kvůli němu odkládáte setkání, vzdáváte se aktivit, které vás těší, nebo se nedokážete soustředit na nic jiného, stojí za to hledat způsob, jak jeho vliv zmírnit. Nemusíte čekat, až vás začne výrazně omezovat. V psychoterapii se můžeme zaměřit například na práci s úzkostnými myšlenkami, zvládání nejistoty nebo na postupné omezování návyků, které přinášejí jen krátkodobé zklidnění.
Ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé mají pocit, že by po léčbě měli být především vděční a šťastní. Když se ale objeví obavy, někdy si vyčítají, že se nedokážou radovat z dobrých výsledků. Strach z návratu rakoviny není známkou slabosti ani důkazem, že jste se s nemocí nedokázali vyrovnat. Je to reakce na zkušenost, která narušila váš dosavadní pocit bezpečí.
Nemůžete mít jistotu, že se nemoc nikdy nevrátí. Nemusíte ale ani čekat, až strach úplně zmizí, abyste mohli znovu plánovat, těšit se na blízké nebo dělat věci, na kterých vám záleží. Postupně můžete hledat způsob, jak dát nejistotě její místo, ale nenechat ji rozhodovat o všem, co ve svém životě děláte.
Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Simonelli L.E., Siegel S.D., Duffy N.M. (2017). Fear of cancer recurrence: a theoretical review and its relevance for clinical presentation and management. Psychooncology.
