Když léčba rakoviny skončí, ale psychika potřebuje čas
"Všichni čekali, že budu šťastná."
"Léčba skončila, výsledky jsou dobré… a já se cítím hůř než předtím."
"Měla bych fungovat normálně, ale nevím jak."
Možná se v některé z těchto vět poznáváte. Léčba rakoviny skončila, výsledky vyšetření jsou příznivé a vaše okolí očekává, že si konečně oddechnete. Vy ale místo úlevy cítíte únavu, úzkost, smutek nebo zvláštní prázdno. Zatímco pro okolí může konec léčby znamenat šťastné završení náročného období, vy možná teprve začínáte zpracovávat všechno, čím jste prošli.
Během léčby se váš život často řídí jasným plánem. Čekají vás vyšetření, návštěvy lékařů, jednotlivé léčebné kroky a kontroly. Pozornost se soustředí především na to, co je potřeba právě teď zvládnout. Možná fungujete den za dnem, řešíte praktické věci a snažíte se projít léčbou co nejlépe. Na vlastní pocity a na to, jak moc vás celé období zasáhlo, nemusí zbývat dost času ani sil. Po ukončení léčby ale dosavadní režim postupně mizí a vy najednou máte více prostoru vnímat, co se ve vás odehrává.
V psychoterapeutické praxi se s tím setkávám poměrně často. Jedna klientka, která dokončila onkologickou léčbu s dobrým výsledkem, přišla s tím, že by měla být šťastná, ale místo toho se cítí ztracená. Během léčby měla jasně daný režim, podporu okolí a pocit, že ví, co má dělat. Po jejím skončení ale přišel zvláštní stav. Říkala: "Najednou se všichni radovali, že je to za mnou. A já jsem měla pocit, že jsem někde uprostřed a nevím, kam patřím." Objevila se silná únava, úzkosti a zároveň tlak na to, že už by měla normálně fungovat. Navenek se situace zlepšila, ale uvnitř se stále vyrovnávala s tím, co prožila.
Po ukončení léčby se může ozývat nejen fyzické vyčerpání, ale také psychická únava, která se během léčby někdy nedostala ke slovu. Možná si až teď naplno uvědomujete, kolik sil vás stála jednotlivá vyšetření, léčebné zákroky, čekání na výsledky a nejistota spojená s nemocí. I když je léčba úspěšná, tělo potřebuje čas na regeneraci a psychika se postupně vyrovnává se změnami, které nemoc přinesla.
Můžete si také všimnout, že zůstáváte ve střehu. Všímáte si každé změny na těle, znejistíte při novém příznaku nebo vás čekání na kontrolní výsledky naplňuje obavami. Strach z návratu nemoci se může ozývat i ve chvílích, kdy jsou výsledky příznivé. Po zkušenosti s vážným onemocněním totiž nemusí být snadné znovu získat pocit, že jste v bezpečí. Další změnou může být ztráta dosavadního rytmu. Po měsících, kdy se váš život přizpůsoboval léčbě, možná najednou nevíte, čím naplnit dny a na co se těšit.
K tomu se může přidávat i rozpor mezi tím, co cítíte, a tím, co si myslíte, že byste cítit měli. Možná vás napadá: "Měl/a bych být vděčný/á, že to dopadlo dobře. Proč se tedy cítím tak špatně?" Můžete mít pocit, že nemáte právo být unavení nebo se dál bát, když jste léčbu zvládli a jiní lidé jsou na tom hůř. Jenže vděčnost a vyčerpání se nevylučují. Stejně tak můžete mít radost z dobrých výsledků a současně prožívat smutek, nejistotu nebo obavy. Nemusíte své pocity porovnávat s tím, jak se cítí ostatní, ani si vyčítat, že neprožíváte konec léčby tak, jak by si vaše okolí představovalo.
Postupně se možná začínáte dívat jinak také na své tělo, vztahy a budoucnost. To, co pro vás bylo dříve samozřejmé, může být najednou obtížnější nebo mít jiný význam. Možná se necítíte ve svém těle tak jako dřív, máte jiné priority nebo si nejste jistí, jak plánovat další měsíce a roky. Návrat do běžného života proto nemusí být tak snadný, jak jste si možná představovali. Můžete mít potíže se spánkem, být podráždění nebo citlivější než dřív. Někdy se obtížně soustředíte, jindy vám chybí energie na práci, setkávání s lidmi nebo činnosti, které vás dříve těšily. Možná se vám nechce plánovat budoucnost, protože zatím nevíte, co od ní očekávat. Tyto zkušenosti mohou být součástí vyrovnávání se s obdobím, kterým jste prošli. Neznamenají, že jste léčbu nezvládli nebo že se nedokážete vrátit zpátky ke svému životu.
Místo snahy co nejrychleji fungovat jako dřív může být užitečnější postupovat po malých krocích. Dopřejte si čas na odpočinek a počítejte s tím, že energie se nemusí vracet rovnoměrně. Zkuste postupně obnovovat činnosti, které vám dělají radost, a hledat nový rytmus dne. Pokud se vám nechce mluvit o nemoci, nemusíte ji probírat při každém setkání s blízkými. A pokud naopak potřebujete sdílet, co prožíváte, máte na to právo. Důležité je hledat takové tempo a způsob návratu do běžného života, které odpovídají vašim současným možnostem, ne očekáváním okolí.
Ukončení léčby rakoviny neznamená, že se ze dne na den vrátíte do života, jaký jste znali před nemocí. Možná se některé věci postupně vrátí do starých kolejí, jiné budou jinak a na některé si budete teprve hledat cestu. Nemusíte mít hned jasno v tom, co bude dál, ani se nutit do radosti jen proto, že léčba skončila. I na zotavení a návrat k sobě potřebujete čas. A máte právo prožít toto období vlastním tempem.
Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Lee G., Kim S.Y., Ahn A., Kong S., Nam H., Kang D., Kim H.K., Shim Y.M., Jeong A., Shin D.W., Cho J. (1999). Adjustment to "new normal" after cancer among non-small cell lung cancer survivors: A qualitative study. Palliat Support Care.; Simonelli L.E., Siegel S.D., Duffy N.M. (2017). Fear of cancer recurrence: a theoretical review and its relevance for clinical presentation and management. Psychooncology.
