Co se děje s psychikou během léčby rakoviny
Diagnóza rakoviny často znamená okamžik, kdy se život rozdělí na období předtím a potom. Ještě nedávno člověk řešil běžné starosti každodenního života a najednou se ocitá ve světě vyšetření, čekání na výsledky, rozhodování o léčbě a otázek, na které nemá jednoduché odpovědi.
Každý prožívá onkologické onemocnění po svém. Možná cítíte strach, vztek nebo smutek, možná se soustředíte hlavně na praktické věci a na to, co vás čeká. Vaše emoce se mohou v čase měnit. Chvíle relativního klidu mohou střídat obavy a nejistota. To vše může začínat ještě dříve, než se dozvíte samotnou diagnózu.
Už období před stanovením diagnózy může být psychicky náročné. Možná máte pocit, že se s vaším tělem něco děje, ale zatím nevíte proč. Objeví se příznak, který nejde snadno vysvětlit, následují vyšetření a čekání na výsledky. Myšlenky se mohou stále vracet k otázce, co se dozvíte, zatímco se zároveň snažíte fungovat v běžném životě. Právě nejistota a čekání na odpověď pro vás mohou být velmi vyčerpávající.
Samotné sdělení diagnózy bývá jedním z nejsilnějších okamžiků. Možná si z rozhovoru s lékařem pamatujete jen jediné slovo. Jako by se na chvíli zastavil čas a informace, které přicházely potom, už nebylo možné vnímat. Může se objevit šok, pláč, strach, vztek, pocit nespravedlnosti nebo naopak zvláštní prázdnota. Všechny tyto reakce mohou být přirozeným způsobem, jak se psychika snaží vyrovnat se zprávou, která zásadně mění váš dosavadní život.
Jedna klientka mi po oznámení diagnózy řekla: "Pamatuji si jen slovo rakovina. Všechno ostatní jako by zmizelo." Až s odstupem několika dní si uvědomila, že vlastně neví, jaká léčba ji čeká. Potřebovala se znovu ptát, získávat informace postupně a vytvořit si prostor, aby vše dokázala zpracovat. Možná jste něco podobného zažili i vy. Nemusíte si všechno zapamatovat napoprvé. Je v pořádku vracet se k otázkám a žádat o vysvětlení znovu.
Po stanovení diagnózy se vaše pozornost často soustředí především na léčbu a vše, co s ní souvisí. Vyšetření, operace, chemoterapie, radioterapie a pravidelné kontroly postupně určují rytmus vašich dnů. K tomu se přidává únava, změny těla, obavy z výsledků a nejistota, jak léčbu zvládnete. Můžete mít pocit, že nad svým životem ztrácíte část kontroly a že se všechno točí kolem nemoci. V takovém období možná fungujete nejspíš na autopilota. Soustředíte se na nejbližší vyšetření, další léčebný krok nebo praktické věci, které je potřeba zařídit. Snažíte se zvládnout jeden den za druhým a na zpracování toho, co se ve vašem životě změnilo, vám nemusí zbývat čas ani síla. Někdy si až s odstupem uvědomíte, jak náročným obdobím procházíte.
Psychickou zátěž může také zesilovat nejistota spojená s léčbou. Čekáte na výsledky, nevíte, jak budete snášet další cyklus chemoterapie nebo co ukáže kontrolní vyšetření. I když máte stanovený léčebný plán, nemusíte vědět, co přesně vás čeká a jak se situace bude dál vyvíjet. Některé obavy se vážou ke konkrétním vyšetřením nebo léčebným krokům, jiné se mohou objevovat i bez zjevného důvodu.
To vše se může odrážet i ve vašem každodenním prožívání. Jeden den máte pocit, že situaci zvládáte, druhý den vás může zaskočit strach, smutek nebo vyčerpání. Někdy vás rozruší i drobnost, která by vás dříve nechala klidnými. Nemoc a léčba zasahují do mnoha oblastí života, a proto se může měnit i vaše nálada, potřeby a síly. Nemusíte od sebe očekávat, že budete každý den všechno zvládat stejně.
Právě v průběhu léčby může být důležité hledat způsoby, jak si zachovat alespoň malé zdroje stability a podpory. Nemusí jít o velké změny. Někdy pomáhá pravidelný kontakt s blízkými, možnost mluvit o svých obavách nebo drobné každodenní rituály. Jindy potřebujete spíš klid, chvíli o samotě nebo možnost nemluvit o nemoci. Zkuste si dovolit to, co vám v danou chvíli pomáhá. Více o možnostech podpory duševní pohody během léčby píšu v článku Jak podpořit duševní pohodu při onkologické léčbě.
Psychické prožívání se může proměňovat i ve chvíli, kdy léčba končí. Možná očekáváte, že se vám po poslední dávce léčby nebo závěrečném vyšetření uleví, ale místo toho přicházejí obavy z dalších kontrol, strach z návratu nemoci, únava nebo zvláštní pocit prázdna. Po měsících, kdy se váš život řídil především léčbou, si možná znovu hledáte cestu k běžnému životu. I to může nějakou dobu trvat.
Neexistuje jediný správný způsob, jak prožívat onkologické onemocnění. Někdo potřebuje o nemoci mluvit otevřeně, jiný si potřebuje vše nejprve zpracovat v tichosti. Někdo hledá informace, jiný je naopak v určité chvíli nechce znát všechny najednou. Možná se v průběhu léčby mění i to, co potřebujete vy sami. Můžete mít chuť mluvit, a jindy si přát klid. Můžete se cítit silní a vzápětí zranitelní. To všechno k tak náročné životní zkušenosti patří.
Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Angenendt, G., Schütze-Kreilkamp, U., & Tschuschke, V. (2010). Psychoonkologie v praxi: psychoedukace, poradenství a terapie. Portál.; Hoskovcová, S. (2009). Psychosociální intervence. Karolinum.; Kalvodová, L., Škrobánková, A., Kynkorová, H., Lhotová, P., Nováková, P., Pokorný, J., Pospíchal, M., Romanová, V., Šporcrová, I., Tóthová, K., Vachudová, K., & Navara, L. (2019). Rakovina v rodině v otázkách a odpovědích blízkým. Klika.
