Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
poradenská psychoterapie a supervize

Psychoterapie - Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA

Když je těžké mluvit o nemoci nebo nepříznivé zprávě

"Nevím, jestli jim to mám říct."
"Nechci je tím zatěžovat."
"Raději si to nechám pro sebe."

Možná podobné myšlenky znáte. Když se dozvíme nepříznivou zprávu, ať už se týká našeho zdraví, vztahů nebo jiné důležité životní situace, nemusí být snadné rozhodnout se, jestli se o ni podělit s blízkými. Někdy se rozhodneme mlčet, protože máme pocit, že je tím ochráníme před strachem a starostmi. Nechceme jim přidělávat trápení, vyvolávat nejistotu nebo riskovat, že nebudou vědět, jak reagovat. Možná si také sami potřebujeme všechno nejprve srovnat v hlavě a přijít na to, co vlastně cítíme.

Je naprosto pochopitelné, že se nám o těžkých věcech někdy mluví obtížně. Mlčení může zpočátku přinášet pocit bezpečí a kontroly. Nemusíme odpovídat na otázky, vysvětlovat, co se děje, ani se vyrovnávat s emocemi druhých. Zároveň ale můžeme zůstávat se svými obavami sami. A právě v takových chvílích nám často nejvíce chybí někdo, s kým bychom mohli svou situaci sdílet.

Někdy navíc není snadné své prožívání před okolím skrýt. Strach, napětí nebo smutek se mohou projevit v našem chování, výrazu, menší energii nebo v tom, že se začneme druhým vyhýbat. Blízcí si možná všimnou, že se něco změnilo, ale nebudou vědět proč. Mohou mít obavy, zda se mají ptát, a my zase nemusíme vědět, jak začít. Vzniká tak ticho, ve kterém každý něco tuší, ale nikdo neví, co říct. Někdy může být právě tato nejistota pro všechny zúčastněné velmi vyčerpávající.

V své praxi se s podobným dilematem setkávám velmi často. Jedna klientka například dlouho váhala, jestli říct rodině závažnou zdravotní informaci. Nechtěla je vystavovat strachu a snažila se fungovat co nejvíce normálně. Postupně si ale začala všímat, že se její blízcí mění. Byli opatrnější, citlivější, ale zároveň nejistí. Nikdo se přímo neptal, přesto napětí v rodině rostlo. Když nakonec informaci sdílela, popsala velkou úlevu. Ne proto, že by problém zmizel, ale proto, že už na něj nebyla sama. Tento rozpor mezi snahou chránit druhé a vlastní potřebou podpory je velmi častý.

Ještě citlivější bývá situace, když se to týká dětí. Děti totiž často velmi dobře vnímají změny v rodinné atmosféře. Všimnou si napětí mezi dospělými, změn v jejich chování nebo toho, že se doma najednou mluví jinak než dřív. I když jim nic nevysvětlíme, mohou cítit, že se něco děje. Pokud nevědí co, snaží se situaci samy pochopit a někdy si ji mohou vyložit způsobem, který v nich vyvolává ještě větší strach. Nejistota se pak může projevit i změnou chování. Dítě může být plačtivější, podrážděnější, mohou se objevit nové strachy nebo úzkosti. Nejednou jsme v terapii řešili situaci, kdy rodiče dětem neřekli, že je prarodič vážně nemocný, a právě změna chování dětí byla nakonec důvodem, proč vyhledali pomoc.

Mluvit o těžkých věcech neznamená říct všechno a všem. Máme právo zvolit si, komu se svěříme, kolik toho chceme sdílet a kdy na rozhovor budeme připraveni. Nemusíme mít všechna slova předem promyšlená ani vědět, jak rozhovor dopadne. Někdy stačí začít jednoduchou větou: "Děje se něco, o čem se mi těžko mluví, ale nechci na to být sám/a."

Sdílení nepříznivé zprávy nemusí odstranit strach ani změnit to, co se děje. Může nám ale přinést blízkost, porozumění a pocit, že se v náročné situaci máme o koho se opřít. A někdy je právě to velmi důležité.

Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.

Vybrané odborné zdroje: Perndorfer C., Soriano E.C., Siegel S.D., Laurenceau J.P. (2019). Everyday protective buffering predicts intimacy and fear of cancer recurrence in couples coping with early-stage breast cancer. Psychooncology.

Články

Dovolit si smutek i radost

Emoce nejsou překážkou, kterou musíme překonat. Článek o tom, proč je důležité dovolit si smutek i radost a přijmout vlastní prožívání.

Jak zvládnout čekání na výsledky?

Čekání na výsledky může být psychicky náročnější než samotné sdělení diagnózy. Často bývá plné nejistoty a obav z toho, co přijde.

Kontakt

Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
PORADENSKÁ PSYCHOTERAPIE A SUPERVIZE
Bělohorská 186/161, 169 00 Praha 6 - Břevnov
+420 799 549 300 | terapie@michaelahnikova.cz | IČ: 03687813