Když je těžké mluvit o nemoci nebo nepříznivé zprávě

„Nevím, jestli jim to mám říct.“

„Nechci je tím zatěžovat.“

„Raději si to nechám pro sebe.“

Když se dozvíme nepříznivou zprávu, ať už se týká zdraví, vztahů nebo jiné zásadní životní situace, často stojíme před těžkým rozhodnutím, zda ji sdílet s blízkými, nebo si ji ponechat pro sebe. Obvykle v tom bývá obava, že druhé zatížíme, že jim přidáme starosti nebo že na to nebudou reagovat tak, jak potřebujeme.

Proč je tak těžké mluvit o náročných věcech

Když si těžké informace necháváme pro sebe, může to krátkodobě působit jako ochrana ostatních. Ve skutečnosti ale často zůstáváme na situaci sami. Zároveň ale málokdy dokážeme své emoce úplně skrýt. Naše napětí, strach nebo smutek se obvykle projeví i jinak. V našem chování, výrazu, v menší energii nebo změně kontaktu s okolím. Blízcí si často všimnou, že „něco není v pořádku“, i když neví co. Tím může vzniknout tichý napjatý prostor. Oni cítí změnu, ale bojí se ptát a my víme, co se děje, ale bojíme se o tom mluvit. A právě tohle ticho často přináší větší napětí než samotná pravda.

Příběh z praxe

V rámci své psychoterapeutické praxe se setkávám s lidmi, kteří řeší podobné dilema. Jedna klientka například dlouho váhala, zda říct rodině závažnou zdravotní informaci. Nechtěla je vystavovat strachu a snažila se fungovat normálně. Postupně si ale začala všímat, že se její blízcí mění. Byli opatrnější, citlivější, ale zároveň nejistí. Nikdo se přímo neptal, ale napětí v rodině rostlo. Když nakonec informaci sdílela, popsala velkou úlevu. Ne proto, že by situace zmizela, ale proto, že už na ni nebyla sama. Tento rozpor mezi snahou chránit druhé a vlastní potřebou podpory je velmi častý.

Když se to týká dětí

Děti jsou na změny v atmosféře rodiny velmi citlivé. I když jim nic neřekneme, často vnímají napětí mezi dospělými, změny v chování nebo méně klidu a jistoty. Pokud nemají vysvětlení, jejich mysl si ho začne tvořit sama. A tyto představy bývají často mnohem horší než samotná realita. Navíc určitá nejistota může vést také ke změnám chování. Mohou být plačtivější, podrážděnější, mohou se u nich objevit strachy nebo úzkosti, které předtím neměly. Nejednou jsme v terapii řešili, že rodiče svým dětem neřekli, že jejich prarodič je vážně nemocný. A do terapie je přivedla právě změna chování jejich dětí.

Proč ticho často zvyšuje napětí

Když náročné věci nesdílíme, vzniká mezi lidmi prostor pro domýšlení. A domýšlení je často horší než realita. Otevřená komunikace neznamená říct všechno a všem. Znamená spíš hledat způsob, jak sdílet pravdu tak, aby v ní nebyl člověk sám. Někdy právě sdílení přináší větší úlevu, než čekáme.