Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
poradenská psychoterapie a supervize

Psychoterapie - Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA

Jak rodině říct, že mám rakovinu

Říct rodině, že máte rakovinu, patří mezi nejtěžší rozhovory, které vás mohou potkat. Možná už víte, co vám lékaři oznámili, ale stále hledáte odvahu říct to těm nejbližším. Někdy se samotného rozhovoru bojíte víc než toho, jak budou vaše slova znít. Představujete si jejich překvapení, slzy, strach nebo bezmoc. A možná vás nejvíc trápí právě představa, že jim způsobíte bolest.

Je přirozené, že se vám hlavou honí otázky:
"Kdy jim to mám říct?"
"Mám jim říct všechno?"
"Co když se zhroutí?"

Pokud podobné obavy prožíváte, vězte, že v tom nejste sami. Sdělit takovou zprávu není snadné a nemusíte hned vědět, jak na to.

Možná máte pocit, že byste měli rodině všechno oznámit co nejdříve. Nebo naopak čekáte, až budete mít více informací o léčbě a prognóze. Ani jedno nemusí být špatně. Je v pořádku dopřát si čas, abyste si sami trochu srovnali myšlenky a vstřebali, co jste se dozvěděli.

Zkuste si nejprve promyslet, komu chcete zprávu sdělit jako první. Možná je ve vašem okolí někdo, komu důvěřujete a u koho se nemusíte bát ukázat své emoce. Může to být partner, sourozenec, rodič nebo blízký přítel. Někdy pomůže začít právě u něj a teprve potom společně hledat způsob, jak o nemoci mluvit s ostatními členy rodiny.

Nemusíte také všem říkat všechno najednou. Záleží na tom, co je vám příjemné a kolik toho sami chcete sdílet.

Jak rozhovor začít?

Pokud je to možné, vyberte si chvíli, kdy budete mít dostatek soukromí a času. Náročný rozhovor si zaslouží prostor, ve kterém nemusíte spěchat ani se obávat, že vás někdo každou chvíli vyruší.

Možná vám pomůže připravit si první větu předem. Nemusí být dokonalá ani nijak zvlášť promyšlená. Může znít třeba takto: "Potřebuji vám říct něco důležitého. Lékaři mi potvrdili rakovinu a čeká mě další léčba." nebo jednoduše: "Dozvěděl/a jsem se něco, co se mi těžko říká. Mám rakovinu."

Nemusíte hned vysvětlovat všechny podrobnosti. Můžete začít tím nejdůležitějším a nechat rozhovor postupně plynout. Pokud se vám o nemoci mluví obtížně, můžete si své myšlenky předem napsat nebo si připravit několik bodů, které chcete sdělit.

Po sdělení diagnózy vašim blízkým pravděpodobně přijdou otázky. Jak vážné to je? Jaká léčba tě čeká? Jaké jsou vyhlídky? Kdy se začne s léčbou?

Možná na ně ale zatím nebudete umět odpovědět. A to je naprosto v pořádku. Nemusíte rodině předkládat hotový plán ani předvídat, co bude dál. Sami se teprve orientujete v nové situaci a čekáte na další vyšetření nebo informace od lékařů.

Klidně můžete říct: "Zatím toho moc nevím. Čekám na další vyšetření a potom se dozvím víc." nebo "Teď ještě nedokážu říct, co bude dál. Sám/a se v tom potřebuji zorientovat." Nemusíte mít odpověď na každou otázku. Můžete také blízkým říct, že o některých věcech zatím nechcete mluvit nebo že potřebujete čas.

Jak zvládnout reakce blízkých?

Každý člověk reaguje na závažnou zprávu jinak. Někdo se rozpláče, jiný začne okamžitě zjišťovat informace o léčbě, další na chvíli zcela zmlkne. Někdo vás obejme, jiný možná nebude vědět, co říct. Může se objevit také strach, vztek nebo bezradnost.

Je dobré počítat s tím, že první reakce nemusí vždy vystihovat, jak se k situaci vaši blízcí postaví později. Stejně jako vy potřebujete čas na zpracování diagnózy, potřebují ho i oni.

Zároveň si připomínejte, že nemusíte nést odpovědnost za všechny jejich emoce. Nemusíte je hned uklidňovat, dodávat jim naději ani předstírat, že jste v pořádku. I vy máte právo být smutní, vyděšení nebo nejistí. Můžete společně plakat, mlčet nebo si říct, že teď na další rozhovor nemáte sílu.

Pokud cítíte, že sdělit diagnózu rodině sami nezvládnete, můžete požádat někoho blízkého, aby vám pomohl. Může být u rozhovoru s vámi, pomoci vám vysvětlit základní informace nebo být oporou ve chvíli, kdy vám dojdou slova.

Někdy může být užitečná také podpora psychologa nebo psychoterapeuta. S odborníkem můžete předem probrat, čeho se na rozhovoru nejvíce obáváte, co chcete rodině sdělit a jak se připravit na různé reakce. Některé rodiny využívají odbornou podporu i společně, aby pro ně bylo snazší o nemoci mluvit a vzájemně si porozumět.

Sdělit rodině diagnózu rakoviny nikdy nebude jednoduché. Otevřená komunikace ale vytváří prostor pro něco velmi důležitého. Pro to, aby člověk nemusel nést tíhu nemoci úplně sám. A právě pocit, že na situaci nejsme sami, může být důležitou oporou při zvládání nejistoty, strachu i změn, které onemocnění přináší.

Podpora pro rozhovor o vážné diagnóze

Sdělit blízkým závažnou diagnózu patří mezi velmi náročné životní chvíle. Člověk v takové situaci často řeší nejen vlastní strach a nejistotu, ale také obavy z toho, jak zprávu přijmou jeho nejbližší. Tento průvodce nabízí prostor zastavit se před samotným rozhovorem a promyslet si, co potřebujete sdílet, jaké podmínky vám mohou pomoci cítit se bezpečněji a jak si v této chvíli zachovat prostor i pro vlastní potřeby.

Nejde o návod na "správný" rozhovor. Každá rodina i každý člověk prožívá podobnou situaci jinak. Berte tyto otázky a podněty jako oporu, která vám může pomoci najít vlastní způsob, jak o náročné zprávě mluvit citlivě a pravdivě.

Podpora pro rozhovor o vážné diagnóze.pdf

Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.

Vybrané odborné zdroje: Fallowfield L, Jenkins V. (2004). Communicating sad, bad, and difficult news in medicine. Lancet.; Baile WF, Buckman R, Lenzi R, Glober G, Beale EA, Kudelka AP. (2000). SPIKES-A six-step protocol for delivering bad news: application to the patient with cancer. Oncologist.

Články

Dovolit si smutek i radost

Emoce nejsou překážkou, kterou musíme překonat. Článek o tom, proč je důležité dovolit si smutek i radost a přijmout vlastní prožívání.

Jak zvládnout čekání na výsledky?

Čekání na výsledky může být psychicky náročnější než samotné sdělení diagnózy. Často bývá plné nejistoty a obav z toho, co přijde.

Kontakt

Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
PORADENSKÁ PSYCHOTERAPIE A SUPERVIZE
Bělohorská 186/161, 169 00 Praha 6 - Břevnov
+420 799 549 300 | terapie@michaelahnikova.cz | IČ: 03687813