Co se děje s psychikou během léčby rakoviny

Diagnóza rakoviny většině lidí obrátí život vzhůru nohama. Ještě před několika dny člověk řešil běžné starosti. Najednou přichází vyšetření, čekání na výsledky, léčba a nejistota, kterou si často neuměl ani představit. Každý člověk prožívá onkologické onemocnění jinak. Neexistuje jediný správný způsob, jak reagovat. Přesto se v psychoterapeutické praxi i odborné literatuře opakovaně ukazuje, že mnoho lidí prochází podobnými psychickými etapami. Nejde o přesně dané fáze, které musí následovat jedna po druhé. Mohou se prolínat, vracet nebo některé nemusí přijít vůbec. Přesto může být užitečné vědět, že to, co prožíváte, je často přirozenou reakcí na mimořádně náročnou životní situaci.

Když se objeví první podezření

Ještě před stanovením diagnózy mnoho lidí cítí, že se v jejich těle děje něco jiného. Objeví se únava, bolest nebo jiný příznak, který nejde vysvětlit. Někdo se objedná k lékaři hned. Jiný návštěvu odkládá s nadějí, že potíže samy odezní. Často za tím není nezodpovědnost, ale obyčejný lidský strach. Mnoho lidí si říká: "Snad to nebude nic vážného." Právě v této fázi se objevují první pocity nejistoty, úzkosti nebo obavy z toho, co mohou vyšetření odhalit.

Okamžik, kdy zazní diagnóza

Sdělení diagnózy bývá jedním z nejsilnějších okamžiků celé cesty. Lidé často popisují, že jako by se zastavil čas. Někteří si z rozhovoru s lékařem pamatují jen několik slov. Jiní mají pocit, že vůbec nevnímají, co jim bylo řečeno. Může se objevit šok, strach, pláč, vztek, ale i pocit nespravedlnosti nebo úplná prázdnota. A všechny tyto reakce jsou normální. Psychika se snaží vyrovnat se zprávou, která zásadně mění dosavadní život.

Jedna klientka mi po sdělení diagnózy řekla: "Pamatuji si jen slovo rakovina. Všechno ostatní jako by zmizelo." Teprve o několik dní později si uvědomila, že vlastně vůbec neví, jaká léčba ji čeká. Potřebovala se znovu ptát lékařů a postupně si informace skládat. A podobnou zkušenost popisuje mnoho lidí.

Období léčby

Po stanovení diagnózy přichází období, kdy se většina energie soustředí na samotnou léčbu. Vyšetření, chemoterapie, operace, radioterapie, kontroly. Život se často začne řídit nemocnicí. Vedle fyzické náročnosti přichází také psychická zátěž. Lidé se vyrovnávají se změnami těla, únavou, nejistotou, ale i ztrátou kontroly nad tím, co bude dál. Někteří popisují, že v této době jedou "na autopilota". Soustředí se na jednotlivé kroky a teprve později si uvědomí, jak náročným obdobím prošli.

Když léčba skončí

Mnoho lidí očekává, že právě tady přijde úleva. Jenže psychika často potřebuje více času než tělo. Po skončení léčby se mohou objevit úzkosti, strach z kontrol, pocit prázdna, únava nebo nejistota. Právě této fázi jsem věnovala samostatný článek Psychika po léčbě rakoviny: proč je návrat do „normálu“ tak těžký, protože bývá překvapivě častá a přitom se o ní stále málo mluví.

Když se nemoc vrátí

Recidiva bývá pro mnoho lidí jednou z nejtěžších životních zkušeností. Nejde jen o návrat léčby. Často se vrací i vzpomínky na první diagnózu, obavy a nejistota. Může se objevit vztek, smutek, bezmoc, strach a pocit nespravedlnosti. V této chvíli bývá velmi důležitá podpora blízkých i zdravotnického týmu.

Když nemoc postupuje

Pokud léčba nepřináší očekávaný výsledek, mění se také psychické prožívání. Lidé často řeší otázky, které dříve nebyly aktuální. Mohou přemýšlet o budoucnosti své rodiny, o tom, co je pro ně opravdu důležité, nebo o tom, jak chtějí trávit čas, který mají před sebou. Vedle smutku a strachu se ale mohou objevovat i chvíle blízkosti, vděčnosti nebo většího uvědomění toho, na čem skutečně záleží.

Terminální a paliativní péče

V závěrečné fázi onemocnění se pozornost často přesouvá z léčby na co nejlepší kvalitu života. Nemocní mohou prožívat obavy z bolesti, ztráty soběstačnosti nebo umírání. Stejně důležitá jako zdravotní péče je v tomto období také psychická, sociální a spirituální podpora. A to nejen pro samotného nemocného, ale i pro jeho blízké.

Co je důležité si odnést

Neexistuje správný způsob, jak prožívat onkologické onemocnění. Někdo pláče. Někdo se uzavře. Někdo potřebuje mluvit. Jiný dlouho nedokáže o své situaci říct ani slovo. Všechny tyto reakce mohou být přirozenou odpovědí na mimořádně náročnou životní zkušenost.