V dnešním uspěchaném světě je dovolená jednou z mála příležitostí, kdy si můžeme opravdu odpočinout a načerpat nové síly. A zrovna léto k dovoleným vybízí. Jaká je ale ideální délka dovolené, aby se člověk skutečně zregeneroval?
V dnešním hektickém světě je snadné zapomenout na to, jak důležitý je odpočinek pro naše duševní zdraví a to nejen během léta, ale i v průběhu celého roku. Krátké pauzy během dne, prodloužený víkend nebo delší dovolená. To vše má pozitivní dopad na naší psychiku.
V naší společnosti je odpočinek často přehlížen. Jako společnost se zaměřujeme na výkon a produktivitu a myslíme si, že být produktivní znamená nepřetržitě pracovat a stihnout toho co nejvíc.
Věděli jste, že odpočinek není jen jeden? Že můžeme rozlišovat různé typy odpočinku? Toto rozlišení je důležité, protože každá forma podporuje specifické aspekty fyzické, mentální a emocionální kondice.
K odpočinku bychom neměli přistupovat jako k luxusu, ale jako k nezbytné součásti našeho každodenního života.
Efektivní metoda pro plánování přestávek během dne a v průběhu práce, je tzv. Pomodoro technika, která doporučuje pracovat v intervalech s krátkými přestávkami mezi nimi.
Deník vděčnosti nám pomáhá zaměřit se na pozitivní aspekty života a zvyšuje povědomí o dobrých věcech, které se nám dějí každý den a které máme občas tendenci přehlížet.
Většina našich činností a rozhodnutí směřuje do budoucnosti. Každodenní aktivity často vykonáváme s ohledem na budoucí cíle. Tím, že se soustředíme na to, co bude, přehlížíme význam a hodnotu přítomného okamžiku.
Už jsme si řekli, jak moc je důležitý spánek pro naše tělo i mysl. Jeho nedostatek se může projevovat různými způsoby, jak fyzicky, tak psychicky.
Ranní a večerní rutina může být užitečný nástroj, jak získat více stability, klidu a vyrovnanosti do každodenního života.
Restorativní aktivity jsou činnosti, které podporují relaxaci a regeneraci našeho těla i mysli. Tyto aktivity nám umožňují obnovit energii, snížit stres a zlepšit celkovou pohodu.
Hodnoty jsou součástí našeho života. Říkají nám, co je pro nás důležité a pro co žijeme. Často to mohou být hodnoty, které jsme převzali z naší rodiny nebo společnosti, ve které žijeme. Můžeme si ale tvořit i své vlastní, které nám a našemu životu dávají smysl.
Radost a smutek jsou dvě odlišné emoce, které přinášejí různé pocity. Jsou jako den a noc – dva protipóly, které neodmyslitelně patří do našich životů. Někteří lidé si dovolí prožívat jak radost, tak i smutek, zatímco jiní se vyhýbají smutku.
Čára života, často nazývaná také cesta života, představuje grafické znázornění jednotlivých milníků a zkušeností, které formovaly naši osobnost a životní cestu.
Všímavost, známá také jako mindfulness, je stav, kdy věnujeme plnou pozornost přítomnému okamžiku, bez hodnocení a soudů. Je to dovednost, kterou můžeme rozvíjet, a která nám pomáhá lépe vnímat a prožívat každodenní situace.
„Dříve vyslovené přání“ je dokument, který může sepsat každá osoba starší 18 let ve spolupráci se svým lékařem.
Každý z nás se v životě může setkat s vážným onemocněním, ať už osobně, v rodině nebo mezi přáteli. V takových chvílích je důležité vědět, jaké možnosti léčby máme k dispozici a co od nich můžeme očekávat.
Fawzy klasifikoval pět fází „nádorového prožívání“, kterými si pacienti procházejí od okamžiku, kdy začnou vnímat tělesné změny spojené s onemocněním.
Mluvit o smrti s vážně nemocným blízkým je náročné, ale správné načasování, empatie a postupná komunikace mohou poskytnout potřebnou úlevu, plánování a posílení vzájemného vztahu.
Stacionář je zařízení poskytující pravidelnou sociální a zdravotní péči lidem, kteří z různých důvodů (nejčastěji vyšší věk, chronické nebo dlouhodobé duševní onemocnění), potřebují podporu při zvládání každodenního života.
Domov pro seniory a domov se zvláštním režimem jsou dva různé typy sociálních služeb, které poskytují péči starším lidem, ale liší se v rozsahu péče a zaměření na specifické potřeby svých klientů.
Pokud pečujete o těžce nemocného člena rodiny, jistě si přejete, aby jeho poslední dny byly naplněny co největším komfortem a důstojností. Hospicová péče může být právě tou cestou, která Vám a Vašim blízkým poskytne potřebnou podporu a klid v tomto náročném období.
Hospicová péče je důležitou součástí podpory pacientů v terminálním stadiu jejich onemocnění. Může být poskytována buď v domácím prostředí, nebo ve specializovaném hospicovém zařízení (kamenném hospici). Každý z těchto přístupů má své výhody a nevýhody, které závisí na specifických potřebách pacienta a jeho rodiny.
Člověk je bio-psycho-socio-spirituální bytost, což znamená, že má nejen biologické potřeby, ale také psychologické, sociální a spirituální. Toto holistické pojetí je důležité při péči nejen o nemocné, ale o každého člověka.
První fáze vyrovnávání se s vážným onemocněním - popření. V této fázi nemocný odmítá přijmout realitu diagnózy a často věří, že došlo k omylu. Popření je přirozeným obranným mechanismem.
Druhá fáze vyrovnávání se s vážným onemocněním - hněv. V této fázi nemocný prožívá vztek, frustraci a pocity nespravedlnosti. Je důležité pochopit, že hněv je přirozenou součástí procesu.
Třetí fáze vyrovnávání se s vážným onemocněním - smlouvání. V této fázi nemocní vyjednávají o čas a doufají v oddálení konce života, často stanovují cíle, kterých by se chtěli dožít.
Čtvrtá fáze vyrovnávání se s vážným onemocněním - deprese. V této fázi si pacient uvědomuje nevyléčitelnost své nemoci a prochází obdobím hlubokého smutku a truchlení.
Pátá fáze vyrovnávání se s vážným onemocněním - přijetí. V této fázi dochází ke stabilizaci emocí a smíření se s realitou. Člověk začíná přijímat svou situaci a hledat způsoby, jak ji zvládnout.
Je čas dušiček, období, kdy mnozí z nás vzpomínají na ty, kteří již nejsou mezi námi.
Rozptylová loučka je pietní místo, určené k rozptýlení popela zesnulých. Obvykle se nachází na hřbitově a slouží pro anonymní pohřbívání.
Fáze umírání, zármutku nebo také fáze vyrovnání se s vážnou nemocí podle Elisabeth Kübler-Rossové. Model pěti fází zármutku popisuje proces vyrovnávání se se ztrátou.
Asertivita je komunikační dovednost, která nám pomáhá vyjadřovat své myšlenky, potřeby a názory otevřeně a respektujícím způsobem, aniž bychom se nechali ovlivnit manipulací nebo nátlakem druhých.
Když se dozvíme nepříznivou zprávu, ať už se týká našeho zdraví nebo jakéhokoli jiného aspektu života, stojíme před dilematem, zda tuto informaci sdílet s našimi blízkými, nebo si ji ponechat pro sebe.
Pláč je přirozenou reakcí na emocionální bolest, stres nebo radost, a představuje důležitý způsob, jak lidé vyjadřují své pocity.
Dětské otázky o konečnosti života nás mohou zaskočit, ale je důležité na ně odpovídat s klidem, upřímností a citlivostí, aby si dítě mohlo bez obav hledat odpovědi na své obavy a mělo v rodiči důvěryhodnou oporu pro další dotazy.