Fáze truchlení a jejich odlišnosti u každého člověka

Ztráta blízké osoby je jedním z nejtěžších okamžiků v životě, a možná právě teď takovým obdobím procházíte. Možná máte pocit, že se s tím, co se stalo, nikdy nevyrovnáte, nebo že vaše prožívání smutku není „správné“. Chci vám říct, že v truchlení neexistuje žádné „správné“ nebo „špatné“. Každý z nás je jiný, a to, co teď cítíte, je v pořádku.

Co jsou fáze truchlení?

Možná jste slyšeli o pěti fázích truchlení, které popisuje známý model Elisabeth Kübler-Rossové: popření, hněv, smlouvání, deprese a smíření. Tento model nám pomáhá porozumět tomu, že truchlení není něco, co „překonáme“ během pár dní. Je to proces, který má mnoho vrstev.

Ale možná si teď říkáte: „Já tyto fáze neprožívám tak, jak jsou popsané,“ nebo „Nepřišlo ke mně smíření.“ A to je naprosto v pořádku. Tyto fáze nejsou pevně dané a lidé je nezažívají vždy ve stejném pořadí. Někdy se můžete vrátit zpět k hněvu nebo popření, i když už jste si mysleli, že jste se se ztrátou blízké osoby vyrovnali.

Proč každý truchlí jinak?

Na to, jak se smutek projevuje, má vliv mnoho věcí:

• Vztah k zemřelému. Ztráta rodiče, dítěte nebo partnera s sebou nese různé emoce a intenzitu smutku.
• Osobní povaha. Někteří lidé prožívají smutek velmi emotivně a otevřeně, jiní spíše uzavřeně a tiše.
• Životní zkušenosti. Pokud jste už ztratili někoho blízkého dříve, vaše reakce může být odlišná než u někoho, kdo takovou situaci zažívá poprvé.
• Podpora okolí. Mít kolem sebe blízké lidi, kteří vás vyslechnou, může ztrátu usnadnit.

V terapii často říkám: „Smutek je jako otisk prstu – jedinečný pro každého."

Co je normální?

Jednou z nejčastějších otázek, které si lidé v truchlení kladou, je: „Jsem v pořádku? Prožívám to správně?“ Odpověď zní: Ano, jste v pořádku.

Možná se často rozpláčete, nebo naopak necítíte téměř žádné emoce. Možná hledáte útěchu v práci, hudbě nebo přírodě. Možná cítíte hněv na situaci, na zemřelého, nebo dokonce na sebe. Ať už je vaše prožívání jakékoliv, všechno to je součástí vašeho osobního procesu.

Jak si tento proces usnadnit?

• Dovolte si smutek. Nemusíte být silní za každou cenu. Pláč i hněv je přirozený. Nezadržujte své pocity – právě jejich vyjádření může být první krok k uzdravení.
• Najděte si vlastní způsob truchlení. Někteří lidé nacházejí útěchu v rituálech, jiní si píší deník nebo tvoří památeční předměty. Vyberte si to, co vám dává smysl.
• Buďte laskaví k sobě samým. Smutek může přinášet vyčerpání a změny nálad. Najděte si čas, kdy se budete věnovat jen péči o sebe – ať už formou odpočinku, procházek, nebo aktivit, které vás uklidňují.
• Nebojte se hledat pomoc. Pokud se cítíte přetížení, osamělí nebo nevíte, jak dál, je v pořádku vyhledat odbornou pomoc. Terapie je bezpečným místem, kde můžete mluvit o všem, co vás tíží, a najít cesty, jak s tím pracovat.

Každý smutek je jiný. To, jak se s vaší ztrátou vyrovnáváte, je správné právě pro vás. Dejte si čas a prostor. A pokud cítíte, že potřebujete podporu, nezůstávejte na to sami. Smutek je součástí života, ale s pomocí, laskavostí a trpělivostí ho můžete zvládnout.