Člověk jako bio-psycho-socio-spirituální bytost

Každý člověk je složitou bytostí, která se skládá z biologické, psychické, sociální a spirituální složky. Tyto dimenze se vzájemně prolínají a ovlivňují, a proto je důležité je vždy v nás i v druhých vnímat v celistvosti. Zvláště při nemoci mohou jednotlivé potřeby nabývat na důležitosti a proměňovat se.

Jak říká doktorka Marie Svatošová, zakladatelka českého hospicového hnutí, pokud nemocný vysloví, že už nechce dál žít, může to být odraz neuspokojené potřeby v některé z těchto oblastí. Proto je důležité naslouchat a ptát se: „Co se za těmito slovy skrývá?“

Biologické potřeby - tělesná pohoda

Základní tělesné funkce jako příjem potravy, spánek, odpočinek či pohyb jsou klíčové pro každodenní fungování. U nemocných se k nim přidává potřeba tišení bolesti a celkové úlevy. Medicína se snaží tyto potřeby naplňovat, ale nelze opomenout, že fyzická bolest často souvisí i s bolestí psychickou, sociální nebo spirituální.

Psychologické potřeby - emoce a duševní pohoda

Nemoc postihuje nejen tělo, ale i psychiku. Nemocní lidé mohou prožívat pocity bezmoci, úzkosti, ztráty jistot a bezpečí, obavy o svou důstojnost a strach ze smrti. Ne vždy je snadné rozpoznat, co druhého člověka tíží, protože někteří lidé své pocity skrývají. Fyzická bolest může ovlivňovat psychiku, stejně jako psychická bolest může mít dopady na fyzické zdraví. Je důležité vnímat člověka jako celek, kde se jednotlivé dimenze (bio-psycho-socio-spirituální) vzájemně ovlivňují. Na druhou stranu jak uvádí doktorka Svatošová ve své knize – radost, láska a důvěra v lékaře, může mít blahodárný vliv na člověka. Navíc tyto pozitivní pocity a emoce umí být zdrojem sil.

Sociální potřeby - blízkost druhých

Člověk je společenská bytost, která potřebuje kontakt s ostatními. Partner, rodina a přátelé jsou důležití i během nemoci. Je však nutné respektovat, že i návštěvy mohou nemocného vyčerpat, a proto je důležité dát mu tolik soukromí, kolik potřebuje. A kolik ho skutečně potřebuje? To zjistíme, když se ho na to otevřeně zeptáme.

Jakmile se člověk začne blížit konci svého života, jeho potřeba po kontaktu s ostatními se snižuje. Může se tedy stát, že nebude chtít vidět známé, se kterými se kdysi navštěvoval. A ponechá si kolem sebe jen rodinu nebo několik málo přátel. Jindy si může vybrat jen jednoho doprovázejícího, který s ním půjde tu poslední cestu. S respektem k jeho přáním a mnohdy jako tichý společník. Nezapomínejme na to, že i jen pouhá přítomnost blízkého člověka v tichosti u nemocného má velký význam.

Spirituální potřeby - hledání smyslu

Když se řekne spirituální potřeby, možná si mnoho z nás vybaví víru. Spiritualita zahrnuje nejen víru, ale především pocit smysluplnosti. To, že náš život měl a stále má nějaký smysl.

Pokud člověk vážně onemocní, ocitá se v úplně nové životní roli. A často si klade otázky jako:

• Jaký smysl měl můj život?
• Jaký smysl má můj život nyní?
• Na kom mi v životě opravdu záleží?
• Je mi dobře ve vztazích, které mám?
• Věnuji se věcem, které pro mě mají hodnotu?
• Co se mi v životě povedlo?
• Co se mi v životě nepovedlo?

Mnohdy bilancujeme celý svůj život. A mohou se objevit i staré rány a ublížení. Stejně tak i myšlenky, co člověk v životě dokázal nebo nedokázal. Najednou začneme narychlo přehodnocovat své priority a svůj čas se snažíme vyplnit nejlépe, jak jen umíme. Alespoň ten čas, který nám ještě zbývá.

Jak bychom odpověděli my?

Pokud bychom se ocitli na konci svého života, jak bychom odpověděli na otázky o smyslu a hodnotě našeho života? Jsme spokojeni se svými odpověďmi? Pokud ne, co můžeme udělat nyní, abychom to změnili? Máme výhodu času a možností, abychom žili svůj život tak, jak si přejeme, a aby naše odpovědi na tyto otázky byly jednou takové, jaké bychom si přáli.