Fáze nádorového onemocnění a prožívání

Navzdory poměrně širokému povědomí o onkologických onemocněních ve společnosti málokdo z nás předpokládá, že se toto onemocnění dotkne právě jeho osobně. Diagnóza a následná léčba onkologického onemocnění s sebou nese značnou míru nejistoty, a především stresu na straně nemocného. Toto onemocnění je totiž často lidmi vnímáno jako něco, co bezprostředně ohrožuje jejich život.

Existuje koncept, který popisuje sedm fází, jimiž pacienti často procházejí v souvislosti s onkologickým onemocněním. Tyto fáze mapují prožívání od okamžiku, kdy člověk začne vnímat tělesné změny spojené s nemocí, až po pozdější etapy. Původně bylo definováno pět základních fází, které byly později rozšířeny o další dvě, aby lépe pokryly různé aspekty této náročné zkušenosti. Tento přístup pomáhá lépe porozumět emočnímu a psychickému procesu, který nemocní často prožívají.

Podezření

Někteří lidé ještě před tím, než navštíví svého lékaře, mají pocit, že v jejich těle probíhá něco neobvyklého. Může se jednat o nespecifické pocity nepohodlí, rozladěnosti a doprovázeno to může být příznaky nevolnosti, neurčité bolesti nebo zvýšené únavy. V reakci na tyto nespecifické symptomy mohou lidé zvážit dvě možnosti. První možností je kontaktovat svého praktického lékaře, který provede základní vyšetření a rozhodne o vhodnosti dalších diagnostických postupů. Druhou možností je pozorování. Dotyčný člověk návštěvu u lékaře odloží a pečlivě sleduje vývoj svých symptomů. Tuto strategii volí v naději, že nepříjemné příznaky ustoupí samy od sebe, nebo že se situace zlepší bez potřeby lékařské intervence. Tento postup může být motivován nedostatečným povědomím o možných rizicích nebo také obavou z diagnostických procedur. Je nutné poznamenat, že rozhodnutí o vyhledání lékařské pomoci může být ovlivněno různými faktory, včetně již zmíněného individuálního vnímání rizika a také důvěry v lékařský systém. Ve fázi podezření se můžeme setkat s pocity úzkosti, zmatení, ale i strachu o své zdraví. A právě strach o zdraví a obava z odhalení nemoci je častým důvodem, proč lidé nenavštěvují svého praktického lékaře a nepodstupují pravidelné lékařské prohlídky.

Zjištění diagnózy

Okamžik sdělení diagnózy lékařem spouští u nemocmého řadu emocionálních i fyzických reakcí. Nemocní zažívají pocity úzkosti, šoku, paniky, strachu a zmatení. Tyto emocionální reakce mohou být natolik intenzivní, že nemocný má obtíže s přijímáním informací, které mu lékař poskytuje. To vše může být doprovázeno také fyzickými reakcemi, jako je křik, pláč, prudké pohyby nebo naopak ustrnutí těla. Objevují se také fyziologické reakce, jako je zrychlený tep, nadměrné pocení a potíže s dýcháním. Všechny tyto reakce jsou manifestací toho, jak silně člověk danou situaci prožívá.

Fáze zjištění diagnózy je velmi důležitá pro průběh následné léčby, neboť zde začíná nemocného cesta s jeho onemocněním. Nemocný se zároveň často po zjištění diagnózy ptá sám sebe, proč toto onemocnění postihlo právě jeho a co tuto nemoc způsobilo. Může se také objevit zlost a ztráta důvěry ve vlastní tělo. Člověk je konfrontován s vlastní smrtelností, se kterou se často neumí vyrovnat.

Léčba

Poté, co byla stanovena diagnóza onkologického onemocnění, se život nemocnému dramaticky promění. Už nic není tak, jak bývalo. Pokud navíc léčba začíná příliš rychle po stanovení diagnózy, nemocný nemá čas se na vše psychicky připravit a může si připadat přetížený. Když to onemocnění a jeho stadium umožní, je důležité, aby měl člověk dostatek času na zotavení se ze šoku, prostudování a zvážení všech aspektů svého stavu a případných léčebních možností. Je také vhodné, aby měl možnost klást otázky a dostávat jasné informace od lékařského týmu.

Nemocní v průběhu léčby onkologického onemocnění procházejí značným psychickým zatížením. Musí se vyrovnávat s tělesnými změnami, jako je například vypadávání vlasů, změna kvality pleti, nevolnost nebo zvracení. Léčba tak představuje značné nejen fyzické, ale i psychické výzvy.

Zotavování

Po ukončení léčby má nemocný naději, že nejhorší část má za sebou. Kontrolní vyšetření potvrdí, že nemoc se dále nešíří, a daný člověk se postupně vrací do svého běžného života. Ačkoliv se vše zdá v pořádku, mohou se v mysli nyní již vyléčeného stále objevovat obavy a úvahy o možném návratu onemocnění v budoucnu. Proces zotavování je tak doprovázen radostí z dokončené léčby na straně jedné a na straně druhé napětím a obavami o budoucí zdraví. U některých osob může vzniknout celoživotní ovlivnění posttraumatickou stresovou poruchou, což je úzkostná porucha vznikající po život ohrožujících nebo osobní integritu zasahujících událostech

Nástup recidivy

Lidé, kteří čelí opětovnému výskytu onkologického onemocnění ve formě metastáz a potřebují podstoupit další léčbu, se ocitají v emocionálním zmatku srovnatelném tomu, který prožívali při původní diagnóze. Nicméně tyto emoce mohou být ještě intenzivnější, neboť se vracejí do boje, kterým už jednou prošli. Průchod tímto obdobím může být provázen šokem a popřením, protože se dostávají do situace, s níž nepočítali. Může se u nich objevit vztek a frustrace z nutnosti znovu čelit nemoci, kterou považovali za překonanou. Objevuje se také zoufalství a deprese. V této fázi je klíčové poskytnout nemocnému dostatečné informace ohledně další léčby. Nemocný by měl mít dostatek času na promyšlení různých možností a na rozhodnutí se o své léčbě.

Progrese nemoci

V této fázi mohou znovu vystoupit do popředí pocity úzkosti, deprese, strachu a také zlosti nebo vzteku. Nemocní se mohou cítit bezmocní nejen vůči onemocnění, ale také vůči sobě samým a svému okolí. Důležitá je otevřená a upřímná komunikace s nemocným, poskytování všech potřebných informací a současně dostatečná podpora. Podobně jako v předchozích fázích – diagnostiky, léčby a recidivy – se může v této etapě projevit deprese. Nemocný nyní pozoruje postupující nemoc, ztrátu síly a výraznou změnu v životě.

Terminálně-paliativní stadium

V tomto stadiu se nemocní často věnují obavám spojeným s procesem umírání a samotnou smrtí. Jedná se o fázi, která je pro ně nová, neznámá a provází ji nejistota ohledně možné bolesti, nesoběstačnosti nebo obtíží s dýcháním. Objevují se otázky, co přijde po smrti nebo zda existuje nějaká forma existence po životě. Toto období se vyznačuje čelením strachu, smutku a depresi. Pro nemocného je v této fázi důležité, aby byl ošetřující tým plně k dispozici, schopen tlumit nemocnému bolest a poskytovat mu individuální psychologickou péči zaměřenou na smutek a existenciální témata.