Dopisy nenarozenému miminku
Ztráta nenarozeného miminka je jednou z nejtěžších zkušeností, kterou člověk může zažít. Vaše miminko, ačkoliv možná nikdy neotevřelo oči na tomto světě, už mělo ve vašem srdci své místo. Možná jste si představovali jeho tvář, plánovali, jak bude vypadat jeho pokojíček, a těšili se na všechny první okamžiky, které spolu zažijete. Tato ztráta není jen o tom, co se stalo, ale i o tom, co už nikdy nebude – a právě proto tolik bolí.
Ráda bych vám nabídla nástroj, který se může stát součástí vaší cesty k vyrovnání se se ztrátou. Je to psaní dopisu vašemu miminku.
Proč psát dopis?
Možná si říkáte: „Proč bych měl/a psát dopis? Miminko už tu není.“ Právě psaní však může být způsobem, jak zůstat ve spojení s tím, co pro vás miminko znamená. Dopis vám umožní dát svým pocitům formu, vyjádřit, co třeba jinak zůstává nevyřčeno, a zároveň si dovolit všechno, co v sobě nosíte, pustit ven.
Dopisem můžete miminku říct:
- Jak moc pro vás znamená.
- Jaké jste měli sny a přání, která jste s ním spojovali.
- Co vás trápí, z čeho máte strach, nebo na co jste pyšní.
- Jak si přejete, aby zůstalo ve vašem životě navždy.
Psaní není jen vyjádřením smutku. Může být i způsobem, jak se vrátit k lásce, radosti a naději, kterou jste s miminkem cítili.
Jak na to?
Každý dopis je jedinečný, stejně jako vaše vztahy a prožívání. Tady je několik jednoduchých kroků, které vám mohou pomoci začít:
- Najděte si klidné místo. Psaní je intimní proces. Najděte si místo, kde vás nikdo nebude rušit. Možná si pustíte hudbu, zapálíte svíčku nebo si vezmete šálek čaje – cokoli, co vám pomůže cítit se dobře.
- Napište oslovení. Možná to bude jednoduché „Milované miminko“ nebo jméno, které jste pro něj měli vybrané. Pokud jste jméno neměli, můžete použít láskyplné oslovení, které je vám blízké.
- Pište tak, jak to cítíte. Dopis nemusí být dokonalý. Nemusí být dlouhý ani logický. Pište tak, jak přicházejí vaše myšlenky – o tom, co jste s miminkem prožili, co jste chtěli, aby vědělo, nebo co cítíte teď.
- Nespěchejte. Možná dopis nedokončíte hned. To je v pořádku. Můžete se k němu vrátit, kdykoli budete mít chuť nebo potřebu.
- Rozhodněte se, co s dopisem dál. Dopis si můžete uchovat, přečíst ho nahlas, nebo ho třeba uložit do pamětní krabičky. Někteří rodiče se rozhodnou dopis spálit nebo zahrabat jako symbolickou cestu k uzavření smutku. Je jen na vás, co vám bude dávat smysl.
Jak vám psaní může pomoci?
Psaní dopisu je terapeutický nástroj, který má léčivou moc. Pomáhá dát prostor emocím, které mohou být chaotické a těžko uchopitelné. Psaní vám umožní:
- Dovolit si cítit smutek a zároveň lásku. Obě emoce mohou existovat vedle sebe.
- Vytvořit spojení. I když je miminko pryč, můžete cítit, že jste s ním stále propojeni.
- Najít nový smysl. Proces psaní vám může pomoci najít způsob, jak si uchovat miminko ve svém životě – nejen jako ztrátu, ale i jako něco, co vám dalo lásku, sílu a vzpomínky.
Pokud vám psaní dopisu pomůže, vězte, že je to jen jeden z mnoha kroků na cestě ke smíření. A pokud ne, je to také v pořádku. Důležité je najít něco, co bude pro vás smysluplné a co vám pomůže znovu se nadechnout.
Zdroje:
- Pennebaker, J. W., & Smyth, J. M. (2016). Opening up by writing it down: How expressive writing improves health and eases emotional pain. Guilford Publications.
- Neimeyer, R. A. (2001). Meaning reconstruction & the experience of loss. Washington, DC: American Psychological Association.
- Worden, J. W. (2009). Grief counseling and grief therapy: A handbook for the mental health practitioner (4th ed.). New York: Springer Publishing.